Po Singapuru byl, podle itineráře, naplánován několikadenní “chilling” u moře, prostě se jen válet a nic nedělat,což mě nikdy nešlo, ale člověk si na to rychle zvyká a je to nakažlivé. Takže jsem nejprve ze Singapuru přeletěl zpátky do Malajsie, konkrétně na ostrov Langkawi. Tam jsem trochu chaoticky hledal svůj hotel, protože už se stmívalo a já se hecnul, že mě offline Google mapy budou stačit. Tak jsem trochu šel přes rýžový pole, ale nějak jsem se dostal až k moři a poté po pláži a už jsem narazil na můj hotel. Bylo to jen nouzové přespání na jednu noc, takže tomu odpovídal i servis, pokoj bez okna, bez welcome drinku, ale sprcha byla a postel naštěstí taky.Druhý den ráno jsem si musel přivstat,protože loď na Ko Lipe odjíždí jen 2x denně během sezóny a to ráno v 9AM a potom v 4PM. Cesta trvá cca 2 hodinky a stojí 240 MYR přes jejich web. Na Langkawi jsem ale později objevil plno cestovek, který mě nabízeli i levnější ceny a i s odvozem s hotelu (to já si musel platit extra taxík).
Připlutí bylo monstrózní, jak z nějakého snu či z filmu. Najednou se před námi otevřela zátoka s až neskutečně bílím pískem, tu a tam palma, malé bungalowy, průzračně čisté moře, korály. Prostě pecka. Na ostrově není molo, takže jsme uprostřed moře přesedlali na malé loďky, které nás odvezli na pláž, kde se všichni prvně museli zaregistrovat na cizinecké policii (Češi mají vstup na 15 dní bez víz) a potom se buďto nechat zavést tuk-tukem na hotel, nebo to dojít. Ještě na lodi jsem potkal Martina z Prahy a 3 šílené Španělky, který neměli ubytování. Jako gentlemeni a slušný kluci jsme jim pomohli něco sehnat,vyměnili si čísla, že večer zajdem na drink.Potom jsme se šli rovnou ubytovat. Já měl luxusní resort na pláži s ještě luxusnějším výhledem z terasy a Martin byl v centru ostrova, taky v solidním bungalowu. Dal jsem rychlo sprchu a hurá do moře. Ani se mi po hodině ležení na hladině jak vorvaň nechtělo ven, ale hlad je hlad. Tak jsme se optali strýčka Googla, kde bychom se mohli dobře najíst a šli jsme na jisto- restaurace Leonardo a jídlo bylo výborně. Já měl grilovanou oliheň se zeleninou a rýží, Martin zkusil taky nějaký krevety se zeleninou (cena 120 THB). Ceny jsou na ostrově spíše nižší, jelikož a protože Ko Lipe není tak profláklé místo jako třeba Phi Phi, Phuket, apod. Hned vedle restaurace měla stánek Madam Yohoo, což je známá babča která děla asi nejlepší palačinky a shaky na ostrově. Tak jsme neodolali a za 40THB si jeden Mango shake taky daly, což jsme asi neměli dělat..protože jsme objevili nový druh závislosti. Nikde jinde v Ko Lipe nedostanete lepší shake než tady. Po vydatném obědě i s dezertem se člověku v 35 stupních toho moc dělat nechce, takže i my jsme koupili pár pivek a šli se vypláznout na pláž a pozorovat místní krásy – jak ty přírodní, tak ty dvounohé. Večer už jsme byli docela unavení, takže jsme španělskou párty přesunuli na druhý den a šli se navečeřet k Madam Yohoo a rovnou spát.
Druhý den ráno jsme po vydatné snídani zašli na pláž, kde je imigrační kancelář a je tam i chlapík u stolečku s velkýma lejstrama, kde se musí každý zapsat na cestu zpátky na Langkawi, loď není nafukovací a může se stát, že už na Vás nezbude místo(chce vidět koupenou zpáteční letenku a nějaký ID průkaz). Takže jsme si zarezervovali místenku zpět do Malajsie. Po cestě zpátky, zase zčista jasna míjíme babču Yohoo, takže jsme s Martinem přibrzdili, dali si každý znovu její výborný Mango shake a šli dál směr pláž. Ono na ostrově není moc co objevovat, ostrov člověk projde z jižního konce na sever asi za 30 min, o trochu déle z východu na západ. Člověk tady může šnorchlovat, vyjet na island hopping výlety nebo se potápět, ale toho já si už užil dost a dost na Filipínách. Takže jsme jen relaxovali a nechali se unášet to pohodovou atmosférou všude okolo. Večer konečně přišlo i na Španělky, takže jsme zapluli do jednoho baru, kde drinky nestáli balík a chvíli poseděli. Problém nastal záhy, když jsme zjistili, že anglicky umí mluvit jen jedna z nich…takže naše konverzace vypadala docela komicky. My na ně anglicky, jedna to přeložila do španělštiny, vzájemně to prodiskutovali a nám se dostalo od jedné anglického překladu. Budu muset máknout a naučit se španělsky. Další den ráno to bylo jak přes kopírák, polední snídaně, Mango shake a pro změnu jsme tentokrát šli na jinou pláž..ale všechny jsou krásné, všude je bílý písek a stejně průzračná voda. Odpoledne jsme už jen nakoupili pár suvenýrů, vypakovali se z hotelu, dali si poslední shake a hurá na seřadiště před cizineckou policii, kde nás odvezli na loďkách zase doprostřed moře a odsud zpět trajektem do Langkawi. Zajímavé je 1 hodinový časový posun mezi Ko Lipe a Langkawi, jedním směrem to zabere 3 hodiny, druhým hodinku. V Langkawi už na nás čekali naháněči taxi, tak jsme se domluvili na nějakou normální taxu a vyjeli na hotel(myslím že 20 MYR/osobu). Bohužel z přístavu odkud se jezdi na Ko Lipe nestaví žádný autobus, takže jediná doprava, jak se sem dostat, je taxi (ale jak jsem psal výš, některý cestovky už zahrnují dopravu z/na přístavu v ceně jízdenky). Po ubytování jsme se potkali v centru a zašli na večeři do jedné známé rybárny, kde člověk si napřed v akváriu vybere svého kraba,oliheň, krevetu, či jakoukoliv vodní potvoru, kterou chce ugrilovat. Vše je čerstvé, většinou ráno nachytané místními rybáři. Já si dal znovu grilovanou oliheň, tentokrát s nudlemi a Martin skončil u mušlí v tomatové omáčce a steaku s nějaké mořského vlka. Zase jsme se zdravě přežrali a zase to stálo za to. Večer už jsme jenom oddychovali a trávili tu kupu dobrého jídla. Hned další den ráno už Martin odjížděl, takže jsem si udělal sólo výlet po ostrově, půjčil jsem si skůtr a jel zpět na sever k technické senzaci – Langkawi Sky Bridge. Lépe řečeno k 1,8 metrů široké a 125 metrů dlouhé zakřivené lávce visící nad 650 metrů hlubokou propastí. Máte-li štěstí na počasí, naskytne se vám úžasný výhled nejen na celé souostroví, ale i na nedaleké thajské ostrovy. Je to hodně velká atrakce a taky tomu odpovídá počet turistů každý den, v poledne a o víkendu bych tam nechodil, na gondolu budete čekat i několik desítek minut. Já tam byl z rána v týdnu a čekal jsem asi jen 5 minut. Mají různé fičury jak vytáhnout z vás trochu víc peněz,-různé VIP gondoly s prosklenou střechou, expresní odbavení,atp. ale všechna sranda něco stojí.
Odpoledne jsem se přemístil k Four Season hotelu (noc tam stojí mimochodem 20 tis. CZK) a chtěl se nějak propašovat na jejich úžasné pláž, ale celý areál byl buďto obehnán zdí a nebo tam byla řeka, či kamery.A hra na kočku a myš s místními security mě po chvíli přestala bavit, bylo jich na mě moc. Tak jsem jel trochu na sever na pláž Tanjung Rhu a tam už to bylo v pořádku. Při cestě zpět se mi stala taková úsměvná nehoda, samozřejmě mojí vinou. –plachtil jsem jako superman. Jedu takhle po silnici asi “stovkou”, a on tam byl retardér…UPSS. Samozřejmě telefon v levé ruce dlouho nevydržel a letěl napřed, já se na skútru vznesl do výšin, plachtil cca 2m než zapůsobila gravitace a přistál jsem zpět na kolech(v letadle je to přistání hladši, musím říct), což o to, já to vybalancoval a nějak ustál, ale to stejný se nedá říct o telefonu. Tak jsem ho posbíral a už raději na slušňáka odjel zpátky na hotel. Skútr jsem vrátil, dal si pro změnu kalamáry s rýží na večeři a šel si projít večerní město s plechovkou v ruce. Poslední den v Langkawi probíhal jak přes kopírak stejně jako jinde, nějaké magnetky, hlavně hodně čokolád a jiných druhů cukrovinek – Langkawi je totiž bezcelní zóna a to je jedno z hlavních turistických lákadel tohoto ostrova, takže třeba čokolády Ritter Sport stojí 1€, švýcarské Toblerone za 80c, flaška Jégra za 8€, apod. Kolem pláže Cenang, kde jsem měl hotel bohužel nejezdil žádný autobus na letiště, jen předražené taxi. Za 5min. chtěli cca 200CZK. Samo o sobě to není moc, ale když člověk ví, že 1l benzínu stojí 10 CZK, tak se mu nechce dávat tolik. Nakonec jsem na ulici před hotelem potkal nějakého týpka na skútru a říkám, že mu dám 10 MYR (50CZK) za to když mě hodí na letiště. A už jsme jeli. Letiště je na Langkawi docela malé, kde nic tu nic..pár obchodů se suvenýry pro turisty,kavárna a odbavovací hala. Sedám tedy na znovu do už známého stroje Airbus A320 od aerolinek AirAsia směr Kuala Lumpur a na nějaký čas říkám moři “byebye”. V Kuala Lumpur jsem dosedl na KLIA2 terminál, který je nově postavený a je určen zejména pro nízkonákladovky. Do centra jezdí buďto drahý vlakový express za 55 MYR (doba jízdy 30 min.) a nebo můžete jet autobusem za 10MYR (doba jízdy 60 min.). Dojel jsem tedy busem do centra, kde už na mě čekala Ann, dali jsme rychlo večeři, jak jinak než street food, 2 Sangrie na jedné “posh street” a vyrazili k ní na byt. Telefon jsem potřeboval urgentně opravit a Malajsie je ráj pro jakoukoliv elektroniku, takže jsem druhý den ráno místo objevování krás Kuala-Lumpur zajel do velkého obchoďáku s elektronikou a nechal si opravit telefon. Zabil jsem s tím celé dopoledne, takže odpoledne jsme dali s Ann jenom Batu Caves, což jsou 400 milionů let staré vápencové kopcovité skaliska cca 11km od KL. Hodně známe je to místo pro konání hinduistických slavností Thaipusam. Výlet je to cca tak na hodinku, pro milovníky náboženství možná i na dvě. Po návratu zpět na byt k Ann, jsem se pobalil (zjednodušeně jsem všechno naházel do batohu, protože mě tlačil čas a letadlo nepočká) a vydal se směr letiště KLIA2, kde jsem musel být brzo, jelikož se jednalo o mezinárodní let. I tady se naskytl malý problém a to když paní u přepážky na letišti v KL chtěla vidět kam dál pokračuji na Filipínách, protože Vás nepustí do letadla jen s jednosměrnou letenkou a já se jí snažil přesvědčit, že pokračuji za měsíc do HongKongu, ale ona chtěla vidět i letenku (kterou jsem naštěstí už měl zabookovanou,jen jí najít v tabletu… nevím co by se stalo kdybych jí neměl, nebo řekl, že ji ještě nemám koupenou, asi bych neodletěl). Po menších peripetiích jsem ale nakonec do letadla nastoupil a po měsíci cestování se navrátil na dočasnou základnu v Manile, kde jsem ovšem nevydržel dlouho a hned po 3 dnech odcestoval na Cebu, Guimaras a Bohol. Ale o tom zase až příště.
After Singapore was, according the schedule, planned some vacation by the sea for a few days. Just chilling, lying on the beach and do nothing. I have never been skilled in this, but you will easily get used to it. So first I flew from Singapore back to Malaysia, to Langkawi island. There I was in little chaos during the searching my hotel, coz it was late and I didn’t have proper address, just point on the Google map. So I walked a bit through the rice field, came to the sea, walk belong the beach and suddenly I came. The hotel was just basic equipped resort. Room was without window, no welcome drink, but bed and shower was there, so it’s was enough for 1 night sleep. Next day, I woke up quite early, the boat is leaving from harbor only two times a day, in the morning at 9PM and during the season at 4PM. (season is from October until May). The ride takes around 2 hours and cost 240MYR through their web. On way back I stayed more nights on Langkawi island and in local travel agencies they offered even cheaper price even with taxi included from/to hotel to harbor (I had to pay it extra).
Arrival was amazing, like from some movie or dream. There was a bay full of white sand, palm, little bungalows, clear blue sea, corals. So deep experience. There is no harbor on the island so you go with big boat somewhere in the middle of the sea – close to beach and you move to smaller little catamaran which will take you to the beach. After you step out to the beach and close your mouth, you are asked to register in local citizen police station-you can avoid it, they have already your passports, captain will take them aleady in Malaysian side and he will give them directly to officers in Ko Lipe island. Czech citizens can stay 15 days without visa here. After you register you can walk to your hotel or used service of local “tuk-tuk” drivers who will take you there. On whole islands there are no cars, only motorbikes. I had resort close to the “sunrise” beach- 15min. walk from citizen police station, my friend Martin was in cheaper one in centre of island. After chilling in the sea for an hour I somehow got hungry,so we asked Mr. Google where is good place to eat and we trusted reference of Leonardo restaurant and really, the food was delicious for reasonable price (squid with rice and vegetable for 120THB). Generally the island is not so famous like Phi Phi, Phuket, etc. so also prices are normal, definitely cheaper than Croatia eg. Next to the restaurant is little tent of Madam Yohoo. She is famous grandma who makes the best pancakes and skahes on the island. So we tried once Mango for 40THB and we didn’t want anything else. It’s like addiction, once you try. After that we bought few beers and went to chill out again to the beach to observe local beauties – like natural one as well as 2 legs one. After drinking we felt a bit tired so we went just for one Mango shake to our lovely Yuhoo grandma and then directly to bed.
Second day we went to citizen police station, just in front of office is guy where we had to book our ticket for boat back to Langkawi, because the boat has capacity. On way back from there we stopped again for one Mango shake. The island is quite small so you can walk from north to south in 30 min, a bit more from west to east. You can do snorkeling, island hopping or diving with instructor.Next day it was like copy-paste. Around noon we had a breakfast,mango shake and went to the other beach, but all of them are nice with pure, clear water. In the afternoon we just bought some souvenirs, did check-out in hotels and went to the meeting point for departure-in front of citizen police station. They took us again with catamarans to the bigger boat and then directly to Langkawi. There is one hour difference due to time zones between Malaysia and Thailand. In Langkawi port were already waiting taxi drivers who take people to city centre (there is no bus connection from Tegalaga harbour). So we bargained about the price after 2 min. we put our backpack to the trunk and left(around 15MYR I paid). After check-in at hotel we went for a dinner to famous seafood restaurant. You firstly choose your fish in big aquarium, then they ask you how you want it and that’s all.I chose grilled squid and Martin some fish steak. Next morning I made some trip around the island, I rented a scooter for 20 MYR and went to the most famous attraction on Langkawi – Sky Bridge. It’s 125m long walking path above abyss. If you are lucky and weather is fine you can even see Thai islands. It’s biggest attraction on island so expect there some queues, especially during the weekend at season. I was there in the morning on Tuesday and I waited around 5min. They have some “promos” like VIP all-glass gondola, express check out without waiting, etc. but everything is paid extra.
In the afternoon I moved to the Four Season hotel where are one of the best beaches on the island (one night cost there 700€), but everywhere were securities and cameras and they found me. But maybe you will have more luck. It’s a bit adrenaline game with them like “cat & mouse”. Then I decided move to the north, to the Tanjung Rhu beach and it was OK there. Next interesting point on island is ZOO. Worth to see it. In the evening I was already on way back to my hotel, I grab some seafood again in restaurant and returned scooter. Last day in Langkawi had same scenario, some souvenirs shopping –Langkawi is tax free island, so everything is tax free. On the island is limited public transportation and for taxi to airport, driver required 8€(5min. drive). It’s not expensive, but when you realize that 1l of petrol cost 30c, then you don’t wanna give that money. On the street, just across the hotel I met some guy on scooter, so I asked him for how much he will take me to the airport, he was quite surprised but agreed with 10MYR (2€).Everything is possible. Airport is on island quite small, similar to ours in Brno, few shops with souvenirs, coffee and boarding hall. So I did check-in and again entering to the Airbus A320 from AirAsia airlines direction to Kuala Lumpur and for some time I am saying “goodbye” to sea. In KUL I arrived to KLIA2 terminal, which is new terminal build for lowcost airlines. You can reach city centre with expensive train express for 55MYR (3O min.) or by bus for 10 MYR (60 min.). I came by bus to centre where my Czech friend Ann was waiting me, we had some dinner on street, 2 Sangria drinks and went to her flat. My broken phone need urgent repair service so next day in the morning I went to repair store instead of exploring the city. I spent with that whole morning, so in the afternoon we went only to Batu Caves, what is 400 milion years limestone cliffs 11km from Kuala Lumpur. It’s famous for hinduistic celebration called Thaipusam. The trip takes around 1 hour, for religious lover maybe 2hours. After that I packed again, grateful for Ann’s hospitality said goodbye and went back to airport. It will be not my style if everything will go smooth and fine. The lady behind the deck wanted to see my next flight from Philippines, otherwise she can not let me check-in on flight to Manila.She simply didn’t want me allow to flight with one way ticket. Thanks God I had booked ticket out of Philippines, but didn’t have it printed. So I was looking for internet to show her my ticket to Hong-Kong,after that she printed me out the boarding ticket. I have no idea what will happen if I will not have booked any ticket. So after small delay I got into the airplane and after month of travelling I went back to my temporary home, Manila. Where I haven’t stayed long time, coz after 3 days I went to Cebu, Guimaras and Bohol. But it’s another crazy story…
CrissCross the Asia 